Ivan Ouhel

Nar. 18. února 1945 v Ostravě – 20. února 2021 v Praze.

1968 Střední odborná škola výtvarná (Výtvarná škola Václava Hollara), Praha

1968-1974 studoval na AVU v ateliéru prof. Karla Součka. Od roku 1975 vystavoval doma i v zahraničí. V roce 1984 a 1988 vystavoval na Bienále v Benátkách. Od roku 1988 byl členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Od roku 1992 členem Umělecké besedy.
Od roku 1993 úzce spolupracoval s pražskou Galerií Gema.
V roce 2009 mu vyšla čtyřdílná monografie, která byla nominována na grafický počin roku.

Tvorba Ivana Ouhela je neodmyslitelnou součástí českého umění posledních desítiletí. Autorovy snivé krajiny na pomezí symbolismu a expresionismu patří – stejně jako např. díla Michala Ranného – k české lyrické abstrakci, jež vycházela z linie reprezentované Janem Preislerem. Ouhel směřuje pod povrch krajiny, jeho pohled se upírá do spodních vrstev země.

Jeho rané obrazy mají těžký, zemitý kolorit, jakoby zkoumaly samotné hlubiny země. Snad je to tím, že prožil dětství na Ostravsku. Na počátku jej zajímala městská krajina, ve škole se však učil figurální malbě. V roce 1973 jej čekala stipendijní cesta do Itálie a rok na to završil své studium u Karla Součka diplomovou prací nazvanou Zemědělství – cyklus pěti velkoformátových olejů na sololitu a pěti menších, zobrazujících monochromně laděné polní krajiny s opuštěně působícími stroji, kde se jakoby zastavil čas. Z jeho tvorby se však poté postupně vytrácí popisnost a krajina je řešena jako konstrukce prostoru. Z roku 1969 pochází jeho první trojrozměrná díla, obrazové koláže. Na sklonku 70.let vytváří průhledné objekty z plexiskla, které představují průnik malířských prvků do krajiny.

Kromě krajiny je pro Ouhela důležitým námětem figura. Z let 1978–1979 pochází série nadživotních figur, ve kterých – podobně jako např. sestry Válovy a Adriena Šimotová – předkládá světu obecný příběh člověka. Tyto obrazy zachycují vždy anonymní postavu vystavenou všem tlakům a těžkostem vnějšího světa. Ještě v polovině 70. let v Ouhelově tvorbě spatřujeme silný smysl pro horizontalitu – obraz představuje diptych složený ze dvou pohledů – většinou mírně převýšený čtverec. Po figurální etapě se tento formát proměňuje na vertikální.

Ouhelova dvě ústřední témata, tedy figura a krajina, postupem času zcela splývají. Na tento klíčový moment ve své monografii upozornil Ivan Neumann, jenž tento vývoj dokládá obrazem Akt v noci (Vesmír) z roku 1986. Člověk se zde stává součástí přírody, nikoliv jejím centrem.

V 90. letech v Ouhelových obrazech převládají velké barevné plochy, působivé barevné kombinace, které se postupně zcela rozkládají na prazákladní tvary. Dochází ještě k jednomu obratu – obrazy jsou plné neklidu, protikladů a konfliktů, s prvky gestické malby. Rozklad na základní geometrické formy, ze kterých je obraz vystavěn, je často též prováděn technikou akvarelu. Ouhelově současné tvorbě dominuje minimalismus.

Ivan Ouhel vystavoval na obrovské spoustě samostatných i skupinových výstav.

Jeho díla jsou zastoupena ve všech významných českých kulturních institucích a v Academia, New Delhi (Indie).