Jan Halla

Nar. 11. srpna 1926 Praha – 31. prosince 1988 České Budějovice,  český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, textilní výtvarník.

Pocházel z lékárnické rodiny, otec i matka (původem Chorvatka), byli oba lékárníci. Ovládal několik cizích jazyků, mimo jiné chorvatštinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, italštinu. Navštěvoval Francouzskou obecnou školu v Praze, poté absolvoval Akademické gymnázium v Praze Na příkopě. Během druhé světové války pracoval v totálním nasazení nejprve v lékárně svého otce na Starém Městě, poté ve vojenské parní prádelně. V roce 1945, na samém konci války, byl nacisty uvězněn.

Toužil po studiu výtvarného umění, ale na přání otce začal po válce studovat farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Souběžně však v letech 1945–1949 studoval obor sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Karla Pokorného a Jana Laudy a začal se více zajímat o grafiku. V roce 1948 byl promován magistrem farmacie. Studia na Akademii výtvarných umění musel v roce 1949 z politických důvodů ukončit. V témže roce se oženil a vzápětí nastoupil základní vojenskou službu v Košicích, Ružomberoku a Vojenské nemocnici v Praze. Od roku 1951 žil s rodinou v Českých Budějovicích, kde do roku 1954 pracoval jako lékárník. V letech 1959–1961 si doplnil výtvarné vzdělání u profesora Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Roku 1962 byl přijat za řádného člena Svazu československých výtvarných umělců (SČSVU), po jeho zrušení v 70. letech byl veden jako registrovaný výtvarník Českého fondu výtvarných umění (ČFVU). Až těsně před smrtí byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců (SČVU).

Těžištěm jeho tvorby byla volná a užitá grafika. Pracoval v technikách leptu, též v barevném, mědirytu, dřevorytu, barevné a škrábané litografii. Vytvořil přes 120 ex libris, která ho proslavila i za hranicemi Československa. Rovněž vytvořil značný počet novoročenek a jiných drobných grafik. Výtvarně doprovodil asi 30 knih, převážně poezii. Rozsáhlá je jeho monumentální tvorba pro architekturu.

První fáze jeho tvorby se vyznačovala realismem se smyslem pro přesný detail, po roce 1960 směřovala přes velkou míru abstrakce k osobitému stylu fantaskního a poetického ražení se silnou inspirací přírodou a hudbou. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, Moravské galerie v Brně, Kabinetu ex libris Památníku národního písemnictví v Chrudimi i v soukromých sbírkách.

V roce 1969 jej Mezinárodní akademie literatury, umění a věd Tommaso Campanella v Římě jmenovala čestným členem a udělila mu stříbrnou medaili.

Vystavoval na těméř třiceti samostatných výstavách, s jihočeskou organizací Svazu československých výtvarných umělců vystavoval doma i v zahraničí – v Belgii, Holandsku, Egyptě, Švédsku, Dánsku, Rakousku, Itálii, Španělsku.