Jan Zrzavý

Nar. 5. listopadu 1890 Vadín, nyní Okrouhlice 56 – 12. října 1977 Praha byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Někdy bývá považován za představitele magického realismu.

Vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, opět v Havlíčkově Brodě, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. Zde vážně onemocněl, a neměl perspektivu dlouhého života, proto mu otec povolil studia malířství. V roce 1906 neuspěl u přijímacích zkoušek v Praze. Vstoupil tedy na soukromou malířskou školu Karla Reisnera, poté do školy Vladimíra (Františka) Županského a nakonec do ateliéru Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik let na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908–1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii (Paříž, Bretaň) a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel.

V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 Umělecké besedy.

V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský) a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947–1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

V roce 1966 byl jmenován národním umělcem.

Dílo Jana Zrzavého je zastoupeno v mnoha uměleckých sbírkách světových muzeí a galerií a také ve sbírkách soukromých.