Jaroslav Vožniak

Nar. 26.04.1933 v Suchdolu u Příbrami – 12.05.2005

Původně byl vyškolený jako litograf, teprve pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Svolinského a následně na AVU v Praze. Stal se společně s Bedřichem Dlouhým, Janem Koblasou a Karlem Neprašem členem seskupení Šmidrové. Jeho tvorba znamenala velký přínos k programu této skupiny. Všichni společně vyznávali estetiku divnosti, kterou jejich teoretik Jan Kříž definoval jako „zvláštní formu postsurrealistického symbolismu, proměněnou v nástroj bdělé imaginace ve službách niterných vizí i kritického vyrovnávání se společenskou realitou.“

Snad nejvíc se Vožniak proslavil sérií ikon ve středověkém byzantském stylu, které však místo obvyklých světců zobrazovaly filmové hvězdy. Místo Panny Marie a náboženských světic tu byly portréty světových hvězd filmového plátna, které zdobily jako relikvie ukázky české bižuterie. Šlo o zcela nejoriginálnější české dílo pop-artu 60. let, kdy se Vožniak stal známým i za hranicemi Československa. Jedním z jeho velkých zahraničních úspěchů byla výstava ve Švédsku v roce 1968.

Uspořádal několik desítek samostatných výstav u nás i v zahraničí. Od roku 1957 až do roku 2010 byl na zastoupen na mnoha desítkách skupinových výstav.