Květa Pacovská

nar. 28. července 1928 Praha – 6. února 2023,  byla česká malířka, sochařka, ilustrátorka, grafička, typografka a pedagožka.

Květa Pacovská se narodila do rodiny operního pěvce a učitelky jazyků, k umění a písmu tedy měla vždy blízko. Přesto obvykle vzpomínala především svoji babičku, se kterou se i běžné věci, jako třeba pečení cukroví, stávalo kreativní záležitostí. Rodinu ale přímo poznamenala druhá světová válka, ve které otec Pacovské zemřel. Květa byla nucena opustit střední školu a na Státní grafickou školu opět nastoupila až v roce 1945. Po dvou letech již ovšem byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, a to do ateliéru malířství Emila Filly. Komponování geometrických tvarů, které je pro dílo Pacovské charakteristické, se zdá být pro absolventku ateliéru předního českého kubisty a člena Osmy přirozené. Pacovská i později odpovídala, že se nejvíce cítí být malířkou, protože to je obor, jež vystudovala. Přesto nakonec mezi obory, kterým se věnovala, tedy ilustraci, soše, malbě, ale i grafice, příliš nerozlišovala – ilustrace vnímala jako malby v knihách, kde se jim jen dostalo specifického prostoru.

Na vysoké škole Pacovská potkala svého manžela, výtvarníka Milana Grygara, se kterým měla dva syny. Ti se rovněž věnují umění: starší syn Ondřej je grafik, mladší Štěpán je fotograf. Právě pro ně prý začaly vznikat první ilustrace do dětských knížek. Její obrazová vypodobnění příběhu se brzy stala velice populární a krom knih byla pravidelně součástí dětských magazínů Mateřídouška a Sluníčko.

V letech 1992–1994 působila jako hostující profesor na Vysoké škole umění v Berlíně a v roce 1998 na britské Kingston University. Roku 1999 jí byl udělen čestný doktorát Honorary Doctor of Design na Kingston University ve Velké Británii. Jako tvůrkyně experimentálních autorských knih pro děti i pro dospělé s velkým úspěchem vyšly již ve více než dvaceti zemích světa (kromě Evropy i v USA, Japonsku a v Číně) a byly publikovány česky, slovensky, německy, anglicky, japonsky, francouzsky, italsky, španělsky, portugalsky, dánsky, finsky, nizozemsky, korejsky a čínsky.

Umělkyně se ale krom ilustrací celý život věnovala i vlastní volné tvorbě, a to jak malbě, tak plastikám. V obou případech pracovala s obdobnou barevnou škálou, které dominovala červená, černá a bílá. Monumentální plochu pláten pokrývala rytmicky členěnými plochami, geometrickými obrazci i nezvyklými abstraktními kompozicemi. Také její plastiky pracovaly s principem vyvážené skladby a výrazné, často kontrastní barevnosti. V letech 1995 až 1997 vytvořila projekt pro zahradu muzea Chihiro Art Museum Azumino v Japonsku, kde na přilehlou louku umístila monumentální balvany, z jedné strany zahlazené a pokryté malbami s číslicemi. Ty ční nad jezírkem, jež kopíruje obrys kamene, a působí tak jako jejich vodou naplněný obtisk. Balvany zároveň – s geometricky pojatou malbou s čísly a v pečlivě zvolené barevné kombinaci – korespondují s okolní krajinou i s celým konceptem muzea.

Volná tvorba, ale především ilustrace Květy Pacovské oslovily a stále oslovují široké publikum po celém světě. Mají specifickou poetiku, která je pro mnohé reprezentantem určité imaginativní linie charakteristické pro české umění. Komponované, stylizované postavy s nejasnými tvary a mnohavrstvým poselstvím, které v dílech jiných autorů mohou působit zneklidňujícím dojmem, mají v jejím případě naopak hravý charakter. Sama umělkyně ostatně vzpomínala, že v dobách jejího dětství se v českých domácnostech objevovaly ilustrované knihy pro děti především (ne-li pouze) od Jiřího Trnky a Josefa Lady – autorů, kteří jsou v zahraničí rovněž oceňováni pro originální poetické, byť formálně zcela odlišné provedení. Pacovská zcela přirozeně naplňovala své prohlášení, že ilustrace dětských knih mají být především krásné. To, jak její dílo dodnes rezonuje, jen dokládá, že se jí to také dařilo beze zbytku naplnit.

Své práce vystavovala na mnoha společných i autorských výstavách doma i v zahraničí a obdržela za ně celou řadu významných mezinárodních ocenění. V roce 2023 obdržela Medaili za zásluhy 1. stupně od prezidenta Petra Pavla.