Tato kvalitní reprodukce Kupkova oleje z roku 1936, je opatřena certifikátem CMOA (Carnegie Museum of Art) Pittsburg. Muzea a tiskárny, kde se tyto litoofsety tisknou na velice kvalitním, velkogramážovém ručním papíru.  Zadní pasparta je potažena šedou flokáží, (speciální luxusní sametový materiál ), která barevně koresponduje s barevnými odstíny samotného díla. Je rovněž nově zaskleno. Dílo je publikováno v monografii Ludmily Vachtové, František Kupka, str. 162.

V několika posledních letech před vypuknutím první světové války dosáhla aktivita moderních (avantgardních) uměleckých směrů nečekané intenzity, názorové různorodosti a vzniklo velké množství avantgardních hnutí. Hlavními výtvarnými směry, ze kterých vycházel a čerpal orfismus byly fauvismus kubismus a futurismus. Orfismus, někdy označovaný také jako orfický kubismus, vznikl jako jeden z výrazných proudů moderního umění před první světovou válkou. Jeho název je odvozen ze slova „orphique“, což můžeme přeložit jako orfický, zpěvný, či tajemný. Právě do období orfického kubismu můžeme dílo s názvem „Hudba“ zařadit.

Kupka přistupoval ke každému novému tématu velice podrobně.  Studoval široké souvislosti, ale do výsledku vtiskl i něco ze sebe a své imaginace. Nejradikálněji se to projevilo v abstraktních obrazech, k nimž rovněž dospěl zkoumáním a pozorováním: organických tvarů, vesmíru, architektury, hudby, techniky.

Kupka o analogiích malířství a hudby přemýšlel, svědčí o tom například jeho úvaha: „Hudba je pro koloristu rovněž pozoruhodným dráždidlem. Přesto je radno, abychom posuzovali zdrženlivěji než dosud tak zvanou analogii mezi barvami a zvuky a nebrali doslovně tvrzení, jež jsou o této věci pronášena. Chromatismus v barvě a zvukovost barev mají platnost jen jako výrazy obrazné.“

Tato myšlenka potvrzuje, že smýšlel o propojení těchto dvou umění a současně naznačuje jakým způsobem. Jeho senzitivní vztah k hudbě obohatil jeho vnímání, avšak nezasáhl přímo estetiku jeho obrazů.