Umělci

Jiří Anderle Cyril Bouda Václav Boštík František Burant Ladislav Čepelák Kateřina Černá Josef Černý Cyril Chramosta Dana Chatrná František Emler Michael Florian Anna Grmelová Jan Halla Pavel Hayek František Hodonský Jan Hísek Josef Istler Ota Janeček Ludmila Jandová Ludmila Jiřincová Vladimír Komárek Jiří Kubíček František Kupka Kristian Kodet Kamil Lhoták Josef Liesler Karel Malich Jan Merta Ivan Ouhel Lukáš Rittstein Bohuslav Reynek Klára Sedlo Kája Saudek Jaroslava Severová Vladimír Suchánek Zdeněk Sýkora Pavel Sukdolák Jiří Svoboda Jiří Slíva Max Švabinský František Tichý Toyen Jana Vacková Jitka Válová Jaroslav Vožniak Karel Vysušil Libor Wagner Jaroslav Zdrůbecký Olbram Zoubek Jan Zrzavý

Jiří Anderle

Nar. 14. 9. 1936 v Pavlíkově. okr. Rakovník

Český akademický malíř, grafik, ilustrátor, hudebník, spisovatel, sběratel. V letech 1951–1959 navštěvoval pražskou Vyšší školu uměleckého průmyslu. Od roku 1955 do roku 1961 studoval AVU – malbu u Antonína Pelce a grafiku u Vladimíra Silovského. Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle (1961–1969), se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec.

Známý začal být v polovině 60. let, a to především v zahraničí. V letech 1969–1973 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky.

Cyril Bouda

Nar. 14. listopadu 1901 Kladno – 29. srpna 1984 Praha, český malíř, grafik a ilustrátor, profesor na ČVUT a na Karlově univerzitě

Narodil se na Kladně, ale většinu života prožil v Praze. Oba rodiče Cyrila Boudy byli výtvarníci; otec byl středoškolským profesorem kreslení, matka Anna Boudová Suchardová umělecko-průmyslovou výtvarnicí, sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardů. Za kmotra mu byl Mikoláš Aleš.

V roce 1923 absolvoval Bouda Umělecko-průmyslovou školu v Praze u Františka Kysely, v roce 1926 zakončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Maxe Švabinského. Dále byl na AVU asistentem T. F. Šimona. Od roku 1932 suploval jako kantor figurálního kreslení při katedře architektury ČVUT. Byl jedním z profesorů Bohuše Čížka, Jana Černého Klatovského, Jaroslava Brožka, Josefa Lieslera, Václava Zykmunda a dalších. V letech 1946–1972 pak působil jako pedagog a posléze jako profesor na Pedagogické fakultě UK v Praze a v Brandýse nad Labem (1964–1972).

Václav Boštík

nar. 6. listopadu 1913, Horní Újezd u Litomyšle – 7. května 2005, Praha, byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Roku 1937 nastoupil na Akademii a stal se žákem prof. Willi Novaka. Od roku 1942 byl členem Umělecké besedy. V roce 1960 se stal jedním se zakládajících členů skupiny UB 12, která výrazně poznamenala vývoj československého umění v 60. letech.

Rané dílo Václava Boštíka je hodně ovlivněno malíři Corotem a Cézannem. Už v polovině 50. let, kdy v Česku (resp. Československu) bylo umění svázáno socialistickým realismem, přešel Boštík k abstraktní tvorbě.

František Burant

Nar. 3. února 1924 Železná u Berouna – 17. července 2001 Praha, český sklář a grafik.

Za války pracoval jako úředník v pivovaru nebo dělník ve slévárně a textilce. Až po válce mohl vystudovat Státní grafickou školu a VŠUP v Praze (prof. Kaplický). Na VŠUP působil jako asistent pro obor sklářského výtvarnictví 1951-1960, v roce 1967 se s rodinou přestěhoval do Prahy, od roku 1969 se stal docentem na VŠUP, pověřen vedením figurálního a všeobecného kreslení pro plastické obory a od r. 1982 profesorem. Kromě sklářské tvorby se věnoval grafice a ilustracím.

Ladislav Čepelák

nar. 25.6.1924 ve Veltrusích – 9.10.2000 v Kralupech nad Vltavou

vyučil se strojním zámečníkem. V období 1944—1945 studoval Bauchovu a Sychrovu večerní školu v Mánesu. Ve studiu pokračoval v letech 1945—1950 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. V. Rady, V. Silovského, V. Nechleby a J. Želibského. Po ukončení studií se od roku 1953 do roku 1962 stal odborným asistentem u profesora Silovského, v letech 1962—1967 u profesora Václav Tittlebacha. V roce 1964 byl pověřen vedením grafické dílny. V roce 1967 byl jmenován docentem pro obor grafiky a odborným asistentem se stal Miroslav J. Černý.

Profesorem na Akademii byl jmenován v r. 1987. V r. 1990 vrátil tituly: „Zasloužilý učitel“ a „Zasloužilý umělec“ udělen roku 1980.

Kateřina Černá

nar. 17. února 1937, Praha, je česká malířka, kreslířka, grafička, autorka osobitých koláží, asambláží a děl založených na kaligrafické prezentaci vlastních textů. Profesně se věnovala práci s dětmi jako učitelka na základní umělecké škole.

Po matce a dědečkovi zřejmě zdědila výtvarné nadání. Měla tři mladší sourozence, sestru Soňu a bratry Ivana a Víta. Do základní školy chodila na Pankráci a spolu se sestrou navštěvovala až do roku 1951 hodiny kreslení u malíře Antonína Landy v Braníku. V letech 1952–1956 studovala na střední grafické škole. Velký vliv na ni měly prázdninové pobyty na Slovensku, především příroda a folklór na Horehroní. V roce 1957 byla přijata na Akademii výtvarných umění (AVU), kde studovala první rok v přípravce u Vlastimila Rady, potom u profesora Karla Součka portrétní a figurální malbu. V roce 1962 se provdala za svého spolužáka Jana Pasálka. Ještě za studií si přivydělávala výukou výtvarné výchovy dětí v pionýrském domě Julia Fučíka. První výstavu měla v prosinci 1962 v klubu SČSVU Mánes. Po absolvování AVU odjela na pozvání amerického příznivce, tehdejšího sběratele její tvorby Donalda Halla, s manželem a s kamarádkou Sašou na studijní cestu do Itálie. V roce 1963 se jí narodil syn Jan a o dva roky později se rozvedla. Záměr živit se jako ilustrátorka knih nevyšel a proto si začala psát útlé knížky s vlastními texty a obrázky. Od roku 1970 učila přes dvacet let výtvarnou výchovu na základní umělecké škole v Praze–Modřanech. Vedle tohoto zaměstnání se věnovala vlastní volné tvorbě. V roce 1982 se podruhé provdala za MUDr. Tomáše Němce, pravnuka spisovatelky Boženy Němcové.

Josef Černý

Nar. 13. ledna 1943, Praha, český malíř.

Narodil se v Praze, ale vyrůstal v Sokolově, kam se rodina brzy po válce přestěhovala, nyní žije a profesionálně tvoří v Plzni. Původním povoláním je jemný mechanik, získal však i výtvarné vzdělání – u F. Jelínka, V. Havlice a v letech 1978 až 1981 na Výtvarné škole pod vedením L. Topinky. Od roku 1989 je členem Sdružení výtvarných umění.

Ve svých dílech ztvárňuje především krajiny nebo krajinná zákoutí (venkov, přístavy, městské motivy), popř. portréty. Z hlediska výtvarných technik převažují kresba či kvaš, ale setkáme se i s olejomalbou a jinými technickými přístupy.

Jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí, např. Spolková republika Německo, Francie, Švédsko, USA, Austrálie atd.

Cyril Chramosta

Nar. 6. srpna 1908 Husinec – 3. prosince 1990 Praha, český malíř, grafik a stavitel.

Absolvoval střední průmyslovou školu stavební v Praze a poté se učil soukromě u malíře Oldřicha Blažíčka. Stavební zkoušku složil v roce 1937. Žil a působil především v Praze, nicméně se často vracel do rodného Husince a posléze si zřídil ateliér v Obříství.

V jeho plenérově tvorbě se nachází zejména náměty rybníků, rybníkářství apod. Spolupracoval také s časopisy a ilustroval knihy. Od roku 1937 byl člen Sdružení jihočeských výtvarníků. Za své celoživotní dílo byl v roce 1988 oceněn titulem národní umělec.

Dana Chatrná

Nar. 12. 10. 1956, Brno, grafička, pedagožka, byla ovlivněna především dospíváním v 70. letech.

Jedním z nejdůležitějších hnutí 70. let byl konceptualismus, který se objevil jako odnož minimalismu, zatímco experimentální, kreativní cesta procesního umění vznikla spojením základních prvků konceptualismu s dalšími úvahami o umění samotném.

Studovala v letech 1972 – 1976 na SUPŠ Brno u ak. Malíře Jiřího Coufala.

V letech 1976 – 1980 lektorka výtvarných kurzů na OKVS V Brno, 1981 – 1983 vedoucí oddělení estetiky ODPM Vyškov, v letech 1996 – 2020 učitelka na SŠUD Brno.

František Emler

Nar. 26. 7. 1912 Přelouč – 25. 5. 1992 Praha. Malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor a scénograf.
František Emler po maturitě (1932) na reálném gymnáziu v Pardubicích studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v krajinářské škole u prof. Otakara Nejedlého (1932-1938). V letech 1938-1939 se vítězstvím v soutěži o stipendium italské vlády stal posluchačem Accademia di Belle Arti v Římě. Během války žil v Praze, v létě v Přelouči, kde také poprvé v roce 1940 vystavoval. Hned následující rok vystavoval v Plzni, v roce 1942 se uskutečnila jeho první pražská výstava v Topičově salonu. Začal spolupracovat s Národním divadlem jako autor výpravy k Pirandellovu Lazaru, navrhuje scénu pro Horácké divadlo. V roce 1947 získal celoroční stipendium francouzské vlády. Studuje na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži, v ateliéru nástěnné malby u prof. R. Cammiho. Vystavuje v Salonu National v galerii Arc-en-Ciel.

Michael Florian

nar. 3. června 1911 Stará Říše – 25. února 1984 Stará Říše byl český grafik, syn Josefa Floriana.

Zabýval se grafikou od svého mládí. V šestnácti letech ilustroval knihu Carlos a Nicolás : Dětská léta v Argentině od Rudolfa Schmieda. Na ručním lisu ji vytiskl se svým bratrem Metodějem Florianem a sestrou Evou Florianovou, která knihu vysázela. Kniha vzbudila zájem bibliofilů, byla opět vydána v roce 1930 nakladatelstvím Melantrich.

Michael vytvářel ex libris pro mnoho zájemců a stal se později známým grafikem i v zahraničí, hlavně v Dánsku, Holandsku a Itálii. Po roce 1944 byl nasazen na práci v Tišnově. Po roce 1948 ilustroval několik knih a byl přijat do Svazu výtvarných umělců.

Michael se také zajímal o matematiku a astronomii. Sám si zhotovil hvězdářský dalekohled. Dutá zrcadla si vybrousil podle návodu, který mu poskytl pražský astrolog Emanuel Šimandl. Michael měl vyvinutý smysl pro techniku všeho druhu, opravoval stroje i hodiny a byl také vášnivým včelařem.

V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Anna Grmelová

Nar. 31. 1. 1926 Nový Jičín – 8. 7. 2000 Olomouc, grafička, ilustrátorka
Její doménou se stala především volná grafika, živila se knižní ilustrací a tvorbou ex libris. Jako autorka ex libris se zúčastnila řady mezinárodních výstav, na některých získala vysoká ocenění. V zahraničí byla pokládána za průkopnici soudobého pojetí drobné grafiky. Ve známost u nás však autorka vstoupila jako ilustrátorka knižních titulů.

Jan Halla

Nar. 11. srpna 1926 Praha – 31. prosince 1988 České Budějovice, český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, textilní výtvarník.

Pocházel z lékárnické rodiny, otec i matka (původem Chorvatka), byli oba lékárníci. Ovládal několik cizích jazyků, mimo jiné chorvatštinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, italštinu. Navštěvoval Francouzskou obecnou školu v Praze, poté absolvoval Akademické gymnázium v Praze Na příkopě. Během druhé světové války pracoval v totálním nasazení nejprve v lékárně svého otce na Starém Městě, poté ve vojenské parní prádelně. V roce 1945, na samém konci války, byl nacisty uvězněn.

Pavel Hayek

Nar. 10. března 1959 Brno je český malíř a grafik. Je zástupcem tzv. konkrétního umění, tj. uměleckého proudu zdůrazňujícího geometrickou abstrakci. Dlouhodobě se inspiruje strukturami tvarů přírodnin, v novějších dílech klade důraz na optiku a dynamizaci plochy. V 80. letech 20. století se zabýval grafikou a ilustracemi, od roku 1990 maluje převážně černobílé strukturální obrazy, grafiky a fotogramy.

V letech 1973–1982 navštěvoval Lidovou školu umění J. Kvapila v Brně, kde ho učil Petr Skácel. V letech 1990–2001 byl členem TT Klubu, od roku 1998 je členem Klubu konkretistů.

Pracoval střídavě v Moravské galerii, Domě umění a ve Wannieck Gallery v Brně.

František Hodonský

Nar. 19. 2. 1945 v Moravském Písku

Po studiích na uherskohradišťské střední uměleckoprůmyslové škole studoval v letech 1963 až 1969 v ateliéru krajinářské malby u prof. Františka Jiroudka na Akademii výtvarných umění v Praze. V období 1990 až 1997 byl profesorem na AVU v Praze a od roku 1998 je profesorem současné malby na Akademii umění v Bánské Bystrici na Slovensku.

Hodonský, který vstoupil do širšího povědomí kulturní veřejnosti na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století, se po dlouhá léta věnuje malbě. Svou pozici si v dějinách českého výtvarného umění získal svébytným zacházením s barvou, expresivitou malířského projevu i nevšední monumentalitou v zobrazování krajiny. Krajina – především lužní lesy v okolí Břeclavi, odkud pochází – poutá jeho pozornost vytrvale. V posledních letech ji zachycuje téměř bezvýhradně. Nejen ve svých rozměrných malbách, kde nejčastěji pracuje se smaragdovou zelení, která vyvolává vzpomínky na příšeří lužních lesů, odlesky vodní hladiny a probleskující světlo.

Jan Hísek

Nar. 26. července 1965 v Praze
Malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor. Studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1984-1990, ateliér knižní kultury a písma, profesor Milan Hegar a docent Jan Solpera.) Žije a pracuje v Praze.

Vystavoval na více než dvaceti samostatných výstavách u nás i v zahraničí, mimo jiné v USA, Londýně. Účastnil se několika desítek skupinových výstav, je autorem řady ilustrací.

Josef Istler

nar. 21. prosince 1919, Praha – 19. června 2000, Praha byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů, hlásících se k surrealismu. Koncem 30. let 20. století soukromě studoval v Jugoslávii malbu u německého malíře Waltra Höffnera.

Po druhé světové válce se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1945–47 se účastnil akcí Skupiny Ra. V letech 1947–48 spolupracoval s Vratislavem Effenbergerem na filmu Nástin studie o zlomku skutečnosti (v produkci Čs. filmového ústavu Praha). V roce se podílel na surrealistických sbornících Znamení zvěrokruhu, v letech 1953–62 na pracovních albech Objekty 1-5. V letech 1950–52 výtvarně spolupracoval na „černých fraškách“ Vratislava Effenbergera a Karla Hynka.

Ota Janeček

nar. 15. srpna 1919 Pardubičky u Pardubic – 1. července 1996 Praha, byl český malíř, grafik, ilustrátor a sochař. Pracoval na návrzích textilií, keramiky a spolupracoval i s filmem.

V letech 1937–1939 studoval kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze u O. Blažíčka, C. Boudy a K. Pokorného. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval krátce v továrně na výrobu jízdních kol, potom studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole (1941–1942), kterou však nedokončil. Byl členem SVU Mánes (1943/4–1949 a 1990–1996) a SČUG Hollar. Po čistkách na počátku normalizace byl zbaven členství v SČVU a StB ho vedla jako nepřátelskou osobu. Zůstal ale členem Českého fondu výtvarných umění a často vystavoval v zahraničí. Jeho manažerem se stal někdejší náměstek ředitele ČFVU ing. Jiří Vobrázek, agent StB s krycím jménem František, který pravidelně podával informace ze zahraničních výstav organizovaných Art Centrem.

Jeho první malířská díla byla poznamenána expresivitou typickou pro válečné období. V některých obrazech se objevuje inspirace Amedeem Modiglianim, ale od roku 1943 proniká do jeho děl i vliv kubismu. Již zde začaly krystalizovat okruhy jeho pozdější tvorby, především kresby dívčích aktů. Začíná rovněž poprvé samostatně vystavovat.

Ludmila Jandová

Nar. 3. srpna 1938 Osík u Litomyšle – 20. října 2008, byla česká malířka, kreslířka, grafička a ilustrátorka. Vystudovala malbu u prof. Vojtěcha Tittelbacha a grafiku u prof. Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Její grafická tvorba je vymezena obdobím let 1965-1992, kdy vznikly stovky jejích grafických listů. Souběžně se zabývala technikou tisku z výšky (dřevořez, linoryt, solořez) i tisku z hloubky – suché jehle. K dalším výtvarným oborům Ludmily Jandové patří i volná malba, kresba, užitá grafika, ilustrace a realizace pro architekturu (např. skleněné mozaiky, vitráže, obrazy v interiéru). Zdravotní důvody, které v r.1992 způsobily zcela zastavení grafické tvorby, znamenaly „omezení“ její současné činnosti na tyto jmenované ostatní aktivity. Nicméně soubor zde vystavených grafických listů, barevných suchých jehel, představuje výběr z let 1980-1992, kdy se ještě mohla grafice věnovat.

Veřejně začala svou tvorbu prezentovat u nás i v zahraničí samostatnými výstavami a účastmi na společných přehlídkách od roku 1962.

Ludmila Jiřincová

Nar. 9. května 1912 – 22. ledna 1994 Praha byla významná česká malířka, ilustrátorka a grafička.

Narodila se jako nejmladší ze tří dětí (starší sestra Emílie * 1907, bratr Stanislav * 1909) pražského stavebního podnikatele a majitele krejčovské firmy Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové, v Praze – Karlíně, na dnešním Lyčkově náměstí (dříve Riegrovo), v domě čp. 462, který dal postavit její otec. Dům dosud zdobí nad vchodem monogram „J“ v dekorativní pásce s nápisem „Vlastní střecha nejlíp kryje“.

Otec, který měl vliv na stavební rozvoj Prahy (domy, silnice, tzv. Jiřincův mrakodrap na Národní třídě, kde sídlila od roku 1913 Rubešova galerie, dnes Galerie Václava Špály), měl také smysl pro umění a duchovní hodnoty. Matka, výborná klavíristka a malířka, vštěpovala dětem lásku k hudbě a umění.

Vladimír Komárek

nar. 10. srpna 1928 Hořensko u Semil – 24. srpna 2002 Jilemnice, byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí. Totéž platí i o jeho vypravěčském umění, které svým humorem a člověčenstvím dokázalo vždycky vyvolat salvy smíchu a dobrou náladu.

Milovaným krajem Vladimíra Komárka bylo Semilsko, kde se narodil a kde prožil i podstatnou část svého života. K výtvarnému umění tíhl od raného mládí – studia začal na umělecké sklářské škole v Železném Brodě a v roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění. Po dvou letech však přestoupil na UMPRUM (Vysoká škola umělecko-průmyslová), kde v roce 1954 absolvoval u prof. Karla Štipla.

Jiří Kubíček

Nar. 13. 12. 1930 v Praze-Kbelích. Český malíř a grafik, studoval na VŠUP u prof. F. Muziky, jeho tvorba je inspirována prvky lidového umění, tvoří mnohdy geometrické kompozice se zakomponovanými jednoduchými prvky, tvoří v technice monotypu, linorytu, litografii, malby emajlem.

Vystavuje spíše sporadicky.

František Kupka

Nar. 23. září 1871 Opočno – 24. června 1957 Puteaux, Francie
Byl český malíř, grafik a ilustrátor, jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru – orfismu, tedy směru přibližujícímu malířství jiným uměním (hudba, poezie). František Kupka díla se stala zcela unikátními. Převážnou část života žil ve Francii.

Kristian Kodet

Nar. 17. července 1948 – Praha. Je český malíř, bratr herce Jiřího Kodeta (1937–2005) a strýc herečky Barbory Kodetové.

Pochází z rodiny českého sochaře Jana Kodeta, jedná se také o vnuka sochaře Emanuela Kodeta.

Svoji uměleckou dráhu započal v letech 1963–1964, kdy působil v Městských divadlech pražských jako jevištní výtvarník. V následujících letech 1964–1968 odešel studovat na uměleckou akademii Académie des Beaux Arts do Bruselu. Po návratu z Belgie začal poprvé vystavovat svá díla. Kristian Kodet obrazy patří nyní mezi velmi žádané.

Kamil Lhoták

nar. 25.7.1912 v Praze Holešovicích. – 22.10.1990 v Praze.

Český malíř, grafik a ilustrátor. Jeho matka Anna Kouglová již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze Žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem Kamilem Lhotákem, jehož celé jméno znělo rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty.

Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou a o dva roky mladším medikem se narodil syn Kamil.

Společensky nerovný vztah a hlavně obava z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna infekcí dětské obrny. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce tím, že kulhal. Komplex zapíraného dítěte, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal.

Josef Liesler

Nar. 19. září 1912, Vidolice u Kadaně – 23. srpna 2005, Praha byl český malíř, grafik a ilustrátor.
Absolvoval ČVUT, fakultu architektury a pozemního stavitelství, obor kresba (profesoři Cyril Bouda, Oldřich Blažíček, Josef Sejpka).

Mezi lety 1938–1941 působil jako člen výtvarné skupiny Sedm v říjnu. V letech 1942–1948 byl členem SVU Mánes, roku 1945 se stal členem SČUG Hollar, roku 1958 zakládal Skupinu 58, později byl také členem výtvarné skupiny Radar. Byl též členem Královské belgické akademie a nositelem světových i našich cen a uznání v oboru umělecké poštovní známky. Za jednu ze svých poštovních známek (Hydrologická dekáda) získal také cenu UNESCO pro nejkrásnější známku roku. Od roku 1969 byl zasloužilým umělcem. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 Medaili Za zásluhy druhého stupně.

Karel Malich

nar. 18. října 1924 Holice – 24. října 2019, byl český sochař, malíř a grafik.

Karel Malich strávil raná léta v Holicích, kde absolvoval školu. Jeho dědeček pocházel z Újezda u Hořic a pracoval jako kameník, otec amatérsky maloval. Karel Malich od dětství kreslil a zdejší krajina s táhlými oblouky kopců významně ovlivnila i jeho pozdější tvorbu. V mládí byl vynikajícím atletem a fotbalistou. Reálné gymnázium absolvoval během války v Pardubicích (1940–1945), v letech 1943–1945 byl totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny. V letech 1949–1950 pracoval v Holicích v podniku Botana. Roku 1950 byl přijat do 4. ročníku speciálky profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze.

Jan Merta

nar. 4. prosince 1952 Šumperk je český malíř.
V roce 1968 nastoupil Jan Merta na Střední odbornou školu výtvarnou Václava Hollara v Praze. Po maturitě, v době normalizace, nebyl přijat na žádnou vysokou školu. Žil v Praze a vykonával nejrůznější neumělecká zaměstnání (pracoval například jako hlídač a vrátný v Národní galerii, provozní technik u OPBH, uklízeč). Maloval pouze ve volném čase. V 28 letech byl na třetí pokus přijat na AVU.

Ivan Ouhel

Nar.18. února 1945 v Ostravě – 20. února 2021 v Praze.

1968 Střední odborná škola výtvarná (Výtvarná škola Václava Hollara), Praha

1968-1974 studoval na AVU v ateliéru prof. Karla Součka. Od roku 1975 vystavoval doma i v zahraničí. V roce 1984 a 1988 vystavoval na Bienále v Benátkách. Od roku 1988 byl členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Od roku 1992 členem Umělecké besedy.

Lukáš Rittstein

Nar. 31.července 1973, Praha je český sochař. Je synem výtvarníka Michaela Rittsteina.

V letech 1991–1997 studoval Akademii výtvarných umění v Praze a v letech

1997–1999 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

V roce 1999 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Již za studií se projevil jako sochař nezaměnitelných kvalit. Pro jeho tvorbu je charakteristické používání nejrůznějších předmětů denního života či industriálních materiálů, které někdy kombinuje s vlastními tvary, vyrobenými z laminátu.

Za krátkou dobu svého působení vytvořil již několik desítek soch. Každá z nich je spojena s pregnantně hlubokým příběhem, který souvisí s autorovým životem, jeho vzpomínkami a jeho bohatou představivostí.

Bohuslav Reynek

Nar. 31. května v Petrkově – 28. září 1971 Petrkov byl český básník, malíř, grafik a překladatel.

Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo.

Klára Sedlo

Klára Sedlo je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. V letech 2014–2018 studovala malbu v ateliéru Michaela Rittsteina, v letech 2018–2020 v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Studium zakončila diplomovou prací s názvem Rituály a získáním titulu MgA.

Žije a tvoří v Praze.

Největší inspiraci nalézá ve figurálním analytickém symbolismu. Libuje si v temných dřevěných místnostech starých chat, magických rituálech a všech absurdních věcech i kýčovitých bizarnostech, které se vymykají normálu. Ráda dochází k podstatě věcí a mistrně si hraje s nadsázkou i ve vážných věcech. (…) Klára Sedlo ve své tvorbě zdůrazňuje feministickou rovinu v její ryzí podobě. Ženu jako symbol živočišné energie, ale také křehkosti a zranitelnosti. Obrazy zabývající se toxicitou partnerských vztahů nebo rebelský pohled na konzum. Vtip, vhled i nadhled.

Kája Saudek

nar. 13. května 1935 Praha – 25. června 2015 Praha, byl český malíř a komiksový kreslíř. Jeho specifické výtvarné dílo doplnilo také několik filmů a populárně-naučný televizní seriál Okna vesmíru dokořán, ilustroval též řadu knih a časopisů, mezi nimi i několik z pera Jaroslava Foglara. Byl bratrem (jednovaječné dvojče) fotografa Jana Saudka. Tři z jeho komiksů – Muriel a andělé, Lips Tullian a Arrnal a dva dračí zuby – se v roce 2009 umístily v první desítce ankety webu Komiksárium, jež hledala nejlepší české komiksy všech dob. Tím byl pasován do pozice nejvýznamnějšího českého komiksového tvůrce historie. Jeho (a Macourkův) komiks Muriel a andělé celou anketu i vyhrál.

S americkými komiksy se seznámil už v dětství. V padesátých letech nemohl z politických důvodů studovat, stal se tedy technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. V roce 1966 použil jeho kresby Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii?. Tím se Karel dostal do širšího povědomí a jeho kresby začaly být publikovány šířeji. Patrně největším projektem měl být komiks podle scénáře Miloše Macourka Muriel a andělé. V roce 1969 z něj však vyšla časopisecky jen ukázka několika stran, kniha samotná už vyjít nemohla (vydána byla až v roce 1991). Zajímavostí je, že si jako předobraz ústředních postav vybral skutečné osoby – pro generála-seržanta Xerona (hlavní zápornou postavu) svého bratra Jana, s nímž měl v tu dobu rozepře, a pro Muriel herečku Olgu Schoberovou – tehdejší československý sexsymbol. K tomuto komiksu stejná dvojice autorů vytvořila i druhý díl (Muriel a oranžová smrt), který vyšel až v roce 2009 (mimo jiné i pro podobnost příběhu s invazí v roce 1968; část originálních kreseb se ztratila v tiskárně). V roce 1971 spolupracoval ještě na filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Jaroslava Severová

Nar. 1. dubna 1942, Praha, je česká grafička a pedagožka, vedoucí ateliéru oboru „Grafická tvorba – multimédia“ na Univerzitě Hradec Králové.

Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. J. Horník, V. Tittelbach, 1960 – 1966).

V letech 1992 – 2008 byla pedagogem na Institutu výtvarné tvorby Fakulty architektury ČVUT v Praze a roku 1995 byla jmenována docentkou /AVU, Praha/. Od roku 2005 působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, katedra výtvarné kultury, kde je garantem oboru Grafická tvorba – multimédia.

V roce 2005 získala Cenu Vladimíra Boudníka za osobitý a nepřehlédnutelný podíl na rozvoji soudobé české grafiky.

Vladimír Suchánek

nar. 12. února 1933 Nové Město nad Metují – 25. ledna 2021 Praha byl český malíř a grafik.

V letech 1952 – 1954 studoval obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana. Studia nedokončil, protože v roce 1954 přestoupil na Akademii výtvarných umění, kde v roce 1960 absolvoval v ateliéru užité grafiky profesora Vladimíra Silovského. Byl činný v oboru grafiky, malby, knižní ilustrace, plakátů, známkové tvorby a ex libris. Od 70. let minulého století se věnoval zejména barevné litografii; od roku 1996 vytvořil více než dvě desítky návrhů poštovních známek a celkem 483 kusů ex libris. V 50. letech hrál na klarinet a saxofon v tanečním big bandu. Na počátku 70. let byl zakladatelem, klarinetistou a kapelníkem v komorní hudební skupině Grafičanka, hudebního sdružení českých grafiků.

Zdeněk Sýkora

nar. 3. února 1920 Louny – 12. července 2011 Louny, byl český malíř, grafik a pedagog, jehož práce jsou zastoupeny v mnoha významných sbírkách moderního světového umění. Patří ke světovým průkopníkům využití počítače při přípravě výtvarného díla.

Již v době studií začal fotografovat a malovat obrazy. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval na železnici. Po válce studoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Univerzitě Karlově v Praze, kde začal roku 1947 vyučovat a v roce 1966 se stal docentem malby. Vedle pedagogické činnosti se zabýval volnou tvorbou – maloval obrazy, vytvářel plastiky, je autorem desítek grafik a realizací v architektuře. Byl členem tvůrčí skupiny Křižovatka, jež byla založena v roce 1963 v Praze. Od roku 1985 spolupracoval ve své tvorbě s manželkou Lenkou. Roku 1991 byl jmenován čestným občanem města Loun. V roce 2003 mu francouzský ministr kultury udělil titul rytíře Řádu umění a literatury. Roku 2005 obdržel rakouskou cenu Herberta Boeckla za celoživotní dílo.

Pavel Sukdolák

nar. 21.9.1925 v Humpolci – 12.6.2022

byl český ilustrátor, grafik, malíř a autor příležitostných textů.

Dědeček Pavla Sukdoláka se ve Vídni vyučil soustružníkem perleti a krátce po první světové válce si zřídil dílnu v Humpolci. Otec živnost převzal a Pavel Sukdolák tak v dětství vídal obrovské zásilky mořských lastur, které si otec nechal posílat z Hamburku.

Během studií na gymnáziu v Humpolci byl jeho nejbližším přítelem Jan Zábrana. Ten mu později zprostředkoval ilustrování knih pro nakladatelství Mladá fronta a jeho manželka Marie Zábranová pro časopis Světová literatura. U Sukdoláků byly po smrti Jana Zábrany ukryty až do pádu komunistického režimu Zábranovy deníky.

Jiří Svoboda

Nar. 6.12.1924 Praha – 5.7. 2011

Grafik, typograf, ilustrátor. V letech 1939-1943 se učil rytcem kovů a dřeva u firmy K. Pištora v Praze, 1945-1949 studoval na Státní grafické škole v Praze u profesorů Petra Dillingera a Richarda Landera.
V letech 1949-1952 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy a Karla Lidického.

Po studiu nastoupil do deníku Mladá fronta jako výtvarný redaktor. Zde pracoval téměř dvacet let. Poté přešel do nakladatelství Mladá fronta, kde působil také jako výtvarný redaktor až do odchodu do penze v roce 1986.

Mimo to se zabýval užitou grafikou – ilustroval asi 140 knih, množství časopisů, věnoval se filmovým plakátům.

Jiří Slíva

nar. 4. července 1947 v Plzni je český výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek.

V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy studovat VŠE. Po dokončení studia v roce 1971 už v Praze zůstal a nastoupil jako odborný pracovník Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. V roce 1979 se začal živit pouze kreslením, později se začal věnovat také technice litografie, leptu, kresbě suchou jehlou a olejomalbě. První písňové texty začal psát už během středoškolských studií, první kresby mu publikovala Mladá fronta ve své příloze Víkend v roce 1972. Od té doby mu byla věnována řada samostatných výstav v Česku i ve světě, vyšla mu řada samostatných knih a přes sto padesát dalších ilustroval. Psal také verše pro dětský časopis Mateřídouška, první kniha veršů mu vyšla v roce 1987.

Max Švabinský

Nar. 17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962, Praha, byl český malíř, kreslíř a grafik. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.

František Tichý

Nar. 25. března 1896 Praha–Smíchov – 7. října 1961 Praha byl český malíř, ilustrátor, grafik a jevištní výtvarník. Patřil k významným osobnostem české výtvarné avantgardy 20. století. V jeho díle má důležité místo malba a grafika s cirkusovou tematikou, která v sobě nesla hlubší podtext spojený s autorovými úvahami o podstatě umělecké tvorby, smyslu života, osudu člověka a jeho existenci.

V letech 1917 až 1923 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jakuba Obrovského a později u Franze Thieleho a Karla Krattnera. Z této doby se datuje jeho dlouholeté přátelství s Josefem Sudkem. V roce 1919 si najal první samostatný ateliér a osamostatnil se. Přivydělával si restaurováním uměleckých děl a v roce 1920 začal spolupracovat jako výtvarník se Švandovým divadlem. Měl rád prostředí českých hospod, kde se setkával s prostými lidmi a občas si vydělával zpěvem a recitací v kabaretech. Dalším zdrojem jeho příjmů byla od roku 1922 spolupráce se satirickým časopisem Kopřivy, kam přispíval kresbami karikatur z prostředí cirkusu a býčích zápasů.

Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová)

Nar. 21. září 1902 Smíchov – 9. listopadu 1980 Paříž, byla česko-francouzská malířka, jedna z představitelek evropského surrealismu. Je významnou osobností české kultury, ačkoliv většinu života prožila v Paříži. Patří mezi nejvýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy první poloviny 20. století.

Velmi významné se pro ni stalo celoživotní přátelství s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským (1899–1942). Seznámili se na ostrově Korčula v létě roku 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil. Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci.

Jana Vacková

Nar. 9. června 1960 v Plzni, Česká republika. Její výtvarné pojetí bylo od dětství silně ovlivněno otcem – profesionálním výtvarníkem a malířem.

Jana navštěvovala gymnázium a po maturitě studovala češtinu a výtvarnou výchovu na Učitelství. Jana žije a tvoří v Plzni, je členkou Sdružení výtvarníků Plzeňského kraje.

Zabývá se užitou grafikou, volnou grafikou, zejména litografií, malbou , ilustrací a fusingem vitráží . Věnuje se především ilustracím knih pro děti (pohádky a verše), knih pro dospělé a učebnic (soubor učebnic matematiky, přírodopisu a občanské nauky pro základní školy). Okrajově se věnuje i textilnímu umění, aradecoru a textilní koláži.

Jitka Válová

Nar. 13. prosince 1922 Kladno – 27. března 2011 Kladno byla česká akademická malířka a výtvarnice.
Její tvorba byla úzce spojena s tvorbou její sestry – dvojčete Květy Válové. V letech 1945 až 1950 studovaly společně VŠUP v Praze u prof. Emila Filly. Žily spolu na Kladně. Pracovala v oborech malba, kresba a grafika. Tvořila a vystavovala až do své smrti, převážnou část výstav měla se skupinou Trasa, jejíž členkou byla od roku 1954. Svůj výrazný talent uplatňovala ve figurální tvorbě. Její útlé a protáhlé postavy byly zachyceny v pohybu, vypovídají o vztazích, osudech, náladách, často v extrémních situacích.

Jaroslav Vožniak

nar. 26.04.1933 v Suchdolu u Příbrami – 12.05.2005

Původně byl vyškolený jako litograf, teprve pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Svolinského a následně na AVU v Praze. Stal se společně s Bedřichem Dlouhým, Janem Koblasou a Karlem Neprašem členem seskupení Šmidrové. Jeho tvorba znamenala velký přínos k programu této skupiny. Všichni společně vyznávali estetiku divnosti, kterou jejich teoretik Jan Kříž definoval jako „zvláštní formu postsurrealistického symbolismu, proměněnou v nástroj bdělé imaginace ve službách niterných vizí i kritického vyrovnávání se společenskou realitou.“

Snad nejvíc se Vožniak proslavil sérií ikon ve středověkém byzantském stylu, které však místo obvyklých světců zobrazovaly filmové hvězdy. Místo Panny Marie a náboženských světic tu byly portréty světových hvězd filmového plátna, které zdobily jako relikvie ukázky české bižuterie. Šlo o zcela nejoriginálnější české dílo pop-artu 60. let, kdy se Vožniak stal známým i za hranicemi Československa. Jedním z jeho velkých zahraničních úspěchů byla výstava ve Švédsku v roce 1968.

Uspořádal několik desítek samostatných výstav u nás i v zahraničí. Od roku 1957 až do roku 2010 byl zastoupen na mnoha desítkách skupinových výstav.

Karel Vysušil

nar. 14. listopadu 1926 Trmice – 7. prosince 2014 Praha, byl český malíř a grafik.

Studoval Školu dekorativního umění a AVU v Praze pod vedením profesorů Otakara Nejedlého a Karla Mináře. Již od roku 1952 je členem SČUG Hollar a Asociace volné grafiky. V 60. letech 20. století byl spoluzakladatelem uměleckých skupin G7 (John, Šimotová, Balcar, Karásek, Hadlač, Sovák, Vysušil), LG 5 (Týfa, Králík, J. Novák, Sklenář, Vysušil) a Máj.

Jeho nejoblíbenějšími grafickými technikami jsou suchá jehla, lept a barevná litografie. Dále pak olejomalba a v neposlední řadě koláž. Jako jeden z prvních autorů české poválečné grafiky pracoval s barevnou litografii jako s transpozicí volné malby. V 70. letech potom obohatil tvůrčí výtvarné postupy o techniku „autokoláže“ tedy využití vlastních grafik pro tvorbu koláže.

Libor Wagner

Nar. 6. března 1933 ve Svitavách, zemřel 5. února 1994 v Praze. Solitérní malíř a sochař. Nejprve byl inspirován Bohumilem Kubištou v úsilí o kompoziční vyváženost. Od šedesátých let se do jeho tvorby dostává silnější symbolismus, který je spojený s jeho zájmem o filosofii a orientální meditaci. Tehdy nachází vlastní umělecký styl, který je těžko zařaditelný. Jeho obrazy jsou abstraktní, sestávají z geometrických tvarů, evokující mnohdy kosmické vize. Velký význam pro něj měla také hudba Chopina a Bacha, vytváří své vlastní vizuální stupnice, pracuje se světelností a překrýváním jednotlivých rovin.
Studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně u prof. Bruknera, na VŠUP v Praze u prof. Dilingera, a soukromě u prof. K. Kückelhausera v Německu. Byl členem SČVU od roku 1960 a UVU – MSGR (malíři, sochaři, grafici, restaurátoři). Je zastoupen ve Středočeské galerii v Praze, v Národní galerii, Galerii hlavního města Prahy, Galerii Vysočiny Jihlava a v soukromých i galerijních sbírkách v zahraničí.

Jaroslav Zdrůbecký

Nar. 1907 – 1991 Malíř. Studoval Státní grafickou školu v Praze a na pražské AVU u prof. Nejedlého. Věnoval se převážně krajinomalbě a přírodním motivům. Pro francouzského nakladatele Paula Fauchera ilustroval knihy pro děti ve 30. letech 20. století.

Vystavoval s SVU Aleš v Brně.

Výtvarně spolupracoval na celé řadě loutkových filmů , např. Osudy dobrého vojáka Švejka, Špalíček, Cirkus Hurvínek, Staré pověsti české.

Jaroslav Zdrůbecký byl jakožto tělesně postižený (po dětské obrně mu ochrnuly dolní končetiny), vychováván Františkem Bakulem (1877-1957), učitelem a později ředitelem Jedličkova ústavu v Praze.

Byl členem Golf Club Umělců, což byl kolektiv 17-ti výtvarných umělců-malířů založený v roce 1948. Členy byli např. Jiří Trnka, František Emler, Josef Jambor, Ludmila Jiřincová, František Bukáček.

Olbram Zoubek

Nar. 21. dubna 1926 Praha – 15. června 2017 Praha. Byl český sochař, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století.

Při výběru křestního jména byli rodiče ovlivněni novelou o biskupovi z pražského rodu Olbramů. Obecnou školu navštěvoval v letech 1932–1937 na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku pak v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. V době 2. světové války byl v letech 1944–1945 totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné. Ve dnech 5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání.

Jan Zrzavý

Nar. 5. listopadu 1890 Vadín, nyní Okrouhlice 56 – 12. října 1977 Praha. Byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Někdy bývá považován za představitele magického realismu. Jan Zrzavý díla patří mezi nejžádanější v dnešní době.

Vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, opět v Havlíčkově Brodě, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. Zde vážně onemocněl, a neměl perspektivu dlouhého života, proto mu otec povolil studia malířství. V roce 1906 neuspěl u přijímacích zkoušek v Praze.